[ Pobierz całość w formacie PDF ]
.Jen jediné jí kalilovpravdì nedìlní rozmar: zvláatní vìatba, kterou vyslechla z ústsvého orákula, Èerné babièky.Kdy~ ji navatívila v nadìji, ~e nyní, kdy~ cesta k Ferdovi jevolná, karty jí øeknou: Oèekávej svý atìstí., Èerná babièkabyla naopak velmi nespokojena s kartami, kroutíc hlavoua dívajíc se na ni soucitnì, øekla: - Já vás, moje milá, nechcistraait, ale dnesky se mi ty karty nechtìjí vùbec líbit.Èekajvás velký starosti!- Ale dopadne to nakonec dobøe?- Milá Lojzis - ~ivot není román, v kterém vaechno dobøedopadá - co vám mohu øíct, je jen to, ~e vás èeká velká cesta,a pøijde to nìjak kách. Lojzis se zamyslila: - A kam bude ta velká cesta? V~dye jásem nejela vlakem, ~e se ani nepamatuju.- Vy toho na tìch kartách chcete! Tady je jen, ~e to budemoc a moc dlouhá cesta a ~e to pøijde kách!O této znepokojující vìatbì pøemýalela Lojzis i nyní.Ale ná-hle se jí rozbøesklo v hlavì.Jak byla hloupá: ta dlouhá cesta -to je cesta do man~elského pøístavu, a kách to opravdu pøi-alo, neboe, hle - kdo vyspává po jejím boku, není nikdo menaíne~ Ferda Stavinoha!Tomu pøedcházely jisté události v noci na dneaek.Asi k pùlnoci procitl Stavinoha v podstolí Staré èubajzny,a sotva se pohnul, ozvalo se sladké: - No, to sis èase, roaeá-ku, tak u~ polez, esi mù~ea, paní Pavlík, dvì èerný kafiatìs autrem!.Byla to Lojzis, která mu pomohla z podstolína svìtlo.- Èoveèe, tebe sem eatì nevidìla tak zmazanýho,øekla mu tou %7Å„ofku?- Dovol, Lojzis, øekl Stavinoha, mù~ea mnì vysvìtlit, jak jsemse tady vocejt? Esi se nemejlím, tak bych mìl bejt u ministra;von bude chudák z mýho záhadnýho zmizení celej pryè.Lojzis se pøi této nevysvìtlitelné poznámce jen zachvìla, alepøemohla svou touhu pøivésti Ferdu ráznými prostøedky k ro-zumu a øekla mu témìø nì~nì:- Heleï Ferdo, dy~ sme se tak pìknì seali a ty sea tomsvìtì zrovna tak opuatìnej jako já, muaí ti øít, ~e si na tebe u~dlouho myslím.Ty si má poslední láska, a vo poslední lásceplatí to samý jako vo první: muskej jí nikdá neuteèe.My todáme dohromady.Ty zase zaènea pracovat a já se budu votebe starat.To je pøeci vode mì hezký, no né?Leè Stavinoha odpovìdìl na tuto výzvu nejneoèekávanìj-aím zpùsobem.Vztyèil se jak~tak~ a hrozným hlasem zvolal: - Pani Pavlík, kolik je lastnì hodin, já na nì vocae nevidím.A kdy~ uslyael, ~e pùlnoc minula, zabìdoval: - Lojzis, ~enská,ty mì tady zdr~ujea kecáním a ministr na mì u~ atyry hodinyèeká.Avaak Lojzis mìla s ním jeatì trpìlivost: - Já vím, Ferdáè-ku, ~e toho chcea nechat, ale vodpuse, pane, ale je to blbina.Ferdo, ty - takovej talent.Ty si u~ zavedenej jako stará firma,a esi sea nespokojenej, tak je to jen proto, ~e ti chybí ~enskápéèe.A já ti ji vopatøím.Ferdo, kam dea?Ale mìla zvolat spíae: Kam lezea? Neboe Stavinoha, poku-siv se postavit se na nohy, octl se na vaech ètyøech, ales palièatostí, která ho vyznaèovala, motal se pomocí rukoua nohou ke dveøím.- Von se zbláznil! zajeèela Lojzis.Èovek si ho chce vzítza mu~e, a von se zblázní.- To asi z radosti, Lojzis, mínil Gusta Maaoha a rychle im-provizoval ètyrveaí:Uslyaev, ~e slibován mu svatý stav,Stavinoha, rytíø bez báznì,na útìk se na vaech ètyøech dav,spìchá u~ do ledové láznì.Jako by tyto verae byly poslední ranou do jeho hou~evna-tosti, Stavinoha se náhle svezl na bok a zabrebtal:- Lidièky, já du k ministrovi, nezdr~ujte mì.Nyní doala i Lojzis trpìlivost.- Èlovìk se s nim tahá vod osmihodin, vo vaechen kaeft se skrz nìj pøipraví, a von nemá projednoho ani slovíèka.Tak se tedy vychrò, cikáne, a mìj mìrád.V lokále zbyli jen Ferda, Gusta Maaoha a FrantiakaPavlíka vdova.- Takhle já tam nikdá nedojdu, mínil Ferda, prosím tì, Gus-to, zavolej tu ~enskou a øekni, ~e jí dám tisícovku, esi mì do- vede k ministrovi.Maaoha ochotnì zavolal Lojzis, která ostat-nì èekala pøed Starou èubajznou.- Tak u~ si dostal rozum? zeptala se Lojzis tvrdì.- Lojzièko, proboha tì prosím, sténal Stavinoha, nenechá-vej mì tady v tom élentu a doveï mnì k ministrovi, já ti za toudìlám aecko, co budea chtìt.- Tak vy ste to slyaeli? zeptala se Lojzis obou posluchaèù,vy mnì potvrdíte, ~e mnì Ferda pøed váma a z dobrý vùle dalman~elckej slib?Zvedl se a silou nevídanou zvolal: Lojzis, máa mou ruku da-nou.potvrdil Gusta Maaoha.- Tak vidía, roaeáku, oddychla si Lojzis, mohls to øíct hneda já sem nemuaela pøijít vo dneaní kaeft.Potom, proto~e jinédopravy nebyl Stavinoha schopen, nalo~ila si ho s pomocíbohéma Maaohy na záda a odnesla si ho domù.le døíve ne~odemkla, zeptala se ho:- Pamatujea se eatì, cos mnì slíbil?- %7Å„e tì pojmu za man~elku.- Chcea mnì to dát písemnì?- Já ti to dám, jak chcea, jen mì u~ dones k mýmu ministro-vi, ~adonil sòatkový ochotník.A nyní si u~ byla Lojzis jista svou budoucností a nastoupilaposlední a nejnesnadnìjaí oddíl svého samaritánství: po pøík-rých schodech, vedoucích na Bidýlko.`eastnì se jí to daøilo,slo~ila mdlé tìlo svého ~enicha na ~ínìnku a honem pospí-chala sehnat papír a inkoust.To vaak bylo znaènì nesnadné:v celém svém bytì nemìla nic, co by bylo k tomu vhodné, aletaková malièkost nesmí pøece oloupit èlovìka o jeho atìstí,tak pernì vydobyté.Vìdouc, ~e Stavinoha má na svìdomíjakési literární pokusy - psal prý své Pamìti - vzala mu z kap-sy jeho klíè a opatøila si v jeho obydlí vae, co potøebovala, a jeatì nádavkem láhev koòaku.Jen~e ne~ se vrátila, usnulStavinoha tak tvrdì, ~e ho nemohla mocí probudit.- Tak co s lajdákem, zvolala ~alostnì.Slíbí to ubohý ~enskýsòatek a pak si usne.Ale to nevadí, dy~ to nemù~e podpiso-vat.Já ní~e Psaný stvrzujy týmto, ~e si vemu Sleènu Alojsiji Ti-chou do tøech (pøeakrtnuto) do dvou Mìsícùch za Man~elku.- Tak - a tadyhle roaeáka podepíau.Stalo se.Ale kdy~ se posilnila z pøinesené láhve, napadlo ji, ~e bysnad Ferda mohl ráno popøít pravost svého podpisu.Po del-aím uva~ování se rozhodla, ~e pøipojí za Stavinohùv podpistøi køí~ky.A tyto nevinné køí~ky naplnily ji takovou jistotou, ~eulehla vedle chrápajícího Stavinohy a v malé chvíli usnula stej-nì tvrdì jako on - - -A právì kdy~ Lojzis za~ívala ráno nejbla~enìjaí chvíle své-ho pohnutého ~ivota, dospìvai k novému výkladu vìatby Èer-né babièky, ve svém bytì, který byl mlèelivým svìdkem takmnohých jejích triumfù, Èerná babièka pro~ívala chvíle nej-hroznìjaího zoufalství.Do poslední chvíle doufala.a nyní je celá její reputace vy-budovaná pracnou, témìø tøicetiletou námahou, v sázce.Za-nedlouho se dostaví na Bidýlko ~enich a proti její nejjasnìjaípøedpovìdi bude vlídnì pøijat.A~ se to dozví veøejnost, Èer-ná babièka bude znièena.Na její dráze se sice tu a tam pøi-házelo, ~e se splnil pravý opak její delfské vìatby, ale tose stávalo s lidmi ze vzdálených konèin mìsta, tak~e i kdy~se tím pochlubili, nedovìdìlo se to její nejbli~aí okolí.Naprotitomu tento skandál zasáhne ji pøímo v jejím pùsobiati.Èemábabièka, s jeaitností vaem umìlcùm vrozenou, pøehánìjíc vý- znam svého já, rvala si vlasy, vidouc ji~, jak za ní slu~ky pokøi-kují, jak se jí její klientela vyhýbá a jak je vaem na posmìch.A nebohý Medo VII., z nìho~ uèinila obìtního beránka, aè-koli celá vìc byla jen dílem její jemné psychologické intriky,krèil se v koutku tu a tam, s prázdným ~aludkem, neboe ne-bylo ani pomyalení, ~e by mu dala jeatì jeho ranní mléko za to,~e ji pøivedl do maléru
[ Pobierz całość w formacie PDF ]